Začátkem letošního roku globální ekonomika v důsledku pandemie koronaviru upadla do recese a zatím se z ní nevynořila. Analytikové nevylučují, že by mohla upadnout do ještě hlubší recese, protože obrovský státní dluh některých zemí každým dnem roste.
Ekonomové se například obávají rostoucího vládního dluhu USA, který brzy překročí 100 % HDP. To se v historii ještě nestalo.
Podle většiny odborníků je nutné dále stimulovat ekonomiku alespoň 1,5 bilionem dolarů. Americký Kongres by také měl rozšířit pojištění v nezaměstnanosti a ochranu mezd pro malé podniky.
Mimochodem, v listopadu se budou konat americké prezidentské volby. Většina ekonomů tvrdí, že příští administrativa by měla reagovat na výzvy jako šíření COVID-19 a vzkřísit v prvních letech po volbách hospodářskou a zdravotní politiku.
Boj proti koronaviru stojí v mnoha zemích mnoho peněz. Výsledkem je, že státní dluh dosáhl výše, která tu od druhé světové války nebyla. Například v roce 1946 činil poměr globálního dluhu k HDP 124 %, zatímco nyní rozvinuté ekonomiky nashromáždily dluh ve výši 128 % globálního HDP.
Glenn Hubbard, který předsedal Hospodářské radě za prezidenta George W. Bushe, tvrdí, že je důležité zaměřit se spíše na kontrolu šíření COVID-19 než na vyčíslování státního dluhu. Pokud nebude virus poražen, mohou být finanční ztráty ve skutečnosti ještě větší.
V poválečném období vyspělé země díky rychlému ekonomickému růstu rychle splatily 50 % dluhů. Ekonomika začala díky vysoké porodnosti, která vedla k nárůstu pracovní síly, růst. V průměru rostly ekonomiky vyspělých zemí v padesátých letech přibližně o 5 % ročně. Nyní je však kvůli demografii, technologiím a pomalejšímu hospodářskému oživení nepravděpodobné, že by byl dluh rychle splácen. Nathan Sheets, hlavní ekonom společnosti PGIM Fixed Income, řekl, že by byl zázrak, kdyby se v příštích 10 letech dosáhlo alespoň polovičních výsledků.
V posledních letech rostly ekonomiky Spojených států, Velké Británie a Německa přibližně o 2 % ročně. V Japonsku a Francii byla míra růstu obecně nižší než 1 % a italský HDP se prakticky neměnil.
Dnes bude těžké dosáhnout poválečných výsledků. Ve vyspělých zemích se porodnost i pracovní síla snížily. Ve výsledku klesla i produktivita. Navíc nyní žádná země G7 nemá ani 1% míru růstu.
Navzdory skutečnosti, že vlády již neposkytují stimulační programy, které se zaváděly během pandemie, nebude možné dosáhnout takového snížení veřejného dluhu jako po válce.
Podle WSJ snížily rozvinuté země v poválečném období kontrolu mezd a cen. Došlo tak k růstu inflace, která pomohla dluh snižovat. V současné době nejsou známky zrychlení růstu spotřebitelských cen, a to navzdory obrovským nákladům na stimulaci ekonomiky. Vyspělé země mohou nakonec svět s mnohem vyšším veřejným dluhem přijmout.
Centrální banky nakoupily velké množství vládních dluhopisů, aby snížily dlouhodobé úrokové sazby a podpořily hospodářský růst. Tím se snížil počet státních dluhopisů držených obyvatelstvem; úrok z nich se vrací hlavně vládě.
Z 26 bilionů dolarů vládního dluhu USA tak patří více než 4 biliony dolarů Federálnímu rezervnímu systému. Japonská centrální banka vlastní více než 4 biliony dolarů ve státních dluhopisech, což je ještě výraznější podíl na 11bilionovém vládním dluhu země. Příklad Japonska zároveň ukazuje, že vládní dluh se může dlouhodobě zvyšovat a výrazně překročit 200 % HDP, aniž by způsobil finanční krizi.
Ekonomové se domnívají, že nebezpečí druhé vlny koronaviru stále trvá. Mohla by vést k dalším narušením ekonomiky a k delšímu hospodářskému zpomalení.
