Dnes Čína, reprezentovaná zástupcem Výboru pro zdraví Mi Fengem, oznámila, že země je za vrcholem koronaviru COVID-19. Podle Fenga nejsou už v Chu-pei, s výjimkou oblasti Wu-Chan, nové případy. V zemi se objevují jen izolované případy. Čínská disciplína a soudržnost tváří v tvář společnému ohrožení je zázračná. Existují videa, která ukazují neuvěřitelný výkon a obětavost čínských lékařů, kteří nesundávají masky a další ochranné prostředky klidně celé dny. Jejich hlavním cílem přitom není vydělávat, ale ze všech sil pomáhat své zemi a jejím lidem. Organizovanost a neuvěřitelný výkon a odhodlání učinily Čínu nejen druhou největší světovou ekonomikou, ale jak ukazují praxe a vývoj, i zemí, která poráží virovou epidemii. Dalo by se říct, že tato slova jsou patetická, ale představte si situaci, že v nějaké zaostalé a hustě osídlené zemi na světě dojde k epidemii. Nebudu o takových místech hovořit konkrétně, ale možná si nějaká dokážete představit. V situaci nekontrolované epidemie se nemoc šíří jako mor a NIKDO NIC NESVEDE -- ani pomoct, ani to ovládnout, ani to zastavit. Proto si myslím, že je ZÁZRAK, že Čína to zvládla -- země s velkou disciplinovaností, organizovaností a oddaností lidu.
Podívejme se na reakci obchodníků se zlatem na útlum čínské epidemie:
Nyní žádá Itálie, kde byla vyhlášena celostátní karanténa, o pomoc v boji proti epidemii Čínu. Připomeňme, že smrtnost spojená s COVID-19 je v Itálii oproti Číně téměř dvojnásobná. Spojené státy uzavřely všem cizincům vstup do země na dobu 30 dnů. Šéf Bílého domu to argumentoval "nedostatečnou reakcí na hrozbu epidemie". Toto je podle mě americký kámen do italské zdravotnické zahrady. To vše odhaluje problém nedostatečné evropské organizovanosti; a nejde jen o zdravotní péči. Zatímco Evropané prostě ustrašeně sedí doma a vyprazdňují regály obchodů, Číňané i za cenu života zachraňují svou zemi před epidemií 21. století.
A nakonec několik slov o naší trpící zemi. Moje dítě chodí do moskevské školy. Co vím o karanténě ve škole, mi vadí... Nejde o prostředky, ale o nezodpovědnost, neorganizovanost, absenci jednoty národa. Upřímně doufám, že alespoň příští generace v tom uspěje.
