Evropská centrální banka dokázala měkce ekonomiku posadit na zem, což je výsledek, který mnozí považovali spíše za mýtus než za skutečnost. Inflace se vrátila na cílovou úroveň, nezaměstnanost zůstává na rekordně nízkých úrovních a hospodářský růst se stabilizoval. Učebnice by tuto situaci popsaly jako šťastný konec. Jenže reakce trhů byla ve skutečnosti jen vlažná.
Připomeňme, jak to všechno začalo: inflace v eurozóně dosáhla v říjnu 2022 vrcholné úrovně 10,6 % – a právě tehdy si ECB nejspíš vzpomněla, že má stále k dispozici klíčovou úrokovou sazbu. Během následujících 15 měsíců ji zvýšila o 450 bazických bodů, čímž ukončila osm let trvající experiment s negativními sazbami, které po celou dobu připomínaly riskantní cirkusovou akrobacii bez záchranné sítě. Už v červnu 2024 pak Evropa jako první začala se snižováním, zatímco ostatní čekali. Dnes se depozitní sazba nachází na úrovni 2 %. Teoreticky jde o téměř dokonalou rovnováhu. Jenže v praxi nikoho příliš neohromila.
Inflace se už čtyři měsíce drží přesně v cílovém pásmu, recese nepřišla a zaměstnanost je stabilní. Christine Lagarde si dokonce dovolila zažertovat, že „Inflace je zpět na cílové úrovni a v ekonomice se nic neporouchalo.“
Trh práce se drží. Nezaměstnanost v eurozóně je na pouhých 6,3 %, a situace se zlepšila dokonce i ve Francii, Itálii a Španělsku. HDP ve druhém čtvrtletí vzrostlo mezičtvrtletně o 0,1 % a meziročně o 1,4 %, což je poměrně solidní výsledek. Pravda, Německo je stále v recesi, ale zbytek bloku drží rovnováhu.
Akciové trhy rostou, kurz eura vůči dolaru je na čtyřletém maximu a eurozóna se na rozdíl od Británie, Švédska nebo Kanady vyhnula obvyklému scénáři, kdy agresivní zpřísňování končí recesí. I reálné mzdy oživily – a to vše, aniž by se roztočila nebezpečná inflační spirála.
Ale publikum je pořád netečné. Drama a katastrofa se na finančních trzích prodávají lépe než šťastné konce. Drama láká víc než statistická á odolnost. Výzkumníci z BCA Research nicméně připomínají, že prostor pro další uvolňování je omezený, takže rovnováha sil se mění.
Historicky byla měkká přistání vzácná. Typickým příkladem je cyklus Fedu z roku 1994, i když i on je sporný. ECB teď dokázala realizovat opravdu úspěšnou verzi. Jenže z jakéhosi neznámého důvodu nikdo nespěchá s potleskem.
