Americký prezident Donald Trump s hrdostí oznámil, že Japonsko a Jižní Korea poskytnou Spojeným státům závratné „zálohy“ – 550 miliard z Tokia a 350 miliard ze Soulu – na americké projekty. Souhrnně tedy téměř bilion dolarů, které jsou prezentovány jako platby za nižší cla a přátelství.
Při bližším pohledu se však rychle ukáže, že tyto země se k takovým objemům samy od sebe neodhodlaly. Jednání se Soulem uvízla na mrtvém bodě a Jižní Korea oficiálně uvedla, že bez záruk a dohod o měnových swapech by taková rizika mohla vyvolat finanční krizi.
V Tokiu panuje jasné nadšení z nižších cel a zvýšeného vývozu, ale označovat všechny investice za „zálohy“ je příliš optimistické. Investice budou přicházet po částech a pod přísným dohledem USA. O projektech tedy budou rozhodovat Spojené státy a japonské úřady se budou muset přizpůsobit.
Korejská strana navíc trvá na půjčkách a garancích s komerčními podmínkami, nikoli na přímých investicích. Prezident Jižní Koreje I Če-mjong zároveň varoval, že bez měnové ochrany by ekonomika podobně vysoké platby neunesla.
Tento údajný „pokrok“ v hodnotě několika miliard dolarů je tedy spíše dobře nacvičeným divadelním představením s nádechem finančního thrilleru, kde jsou sázky neuvěřitelně vysoké a skutečné podmínky dohody jsou zahaleny diplomatickými manévry a pragmatismem.
Trump mezitím s radostí žongluje s vysokými čísly a slibem snižování cel, aby posílil svůj image prohnaného vyjednavače, který dokáže „vytáhnout“ obrovské sumy z kapes amerických spojenců. Ti, kdo mají údajně „platit“, však zjevně nemají chuť přijmout jeho pravidla hry, protože tahle hra je jednoduše až příliš nákladná.
