FX.co ★ Jak lídři britských politických stran ovlivnili historii?
Jak lídři britských politických stran ovlivnili historii?
Margaret Thatcherová (1979–1990)
Funkční období první předsedkyně vlády (ženy) bylo nejdelší ve 20. století.
Margaret Thatcherová, tzv. železná lady, provedla řadu konzervativních opatření, oživila Velkou Británii a posunula rovnováhu sil ve prospěch konzervativců.
Stala se obhájkyní volného podnikání a samostatné činnosti a zahájila řadu politických a ekonomických myšlenek určených k řešení problémů ve Velké Británii té doby.
Margaret Thatcherová ve svých zahraničněpolitických aktivitách ostře kritizovala sovětské vedení a do značné míry podporovala USA, které v roce 1986 bombardovaly Libyi.
John Major (1990–1997)
Předseda vlády John Major je připomínán pro válku v Perském zálivu a pro vážnou situaci v Severním Irsku.
Hlavní úsilí vlády v tomto období bylo zaměřeno na inflaci a pokračování privatizace ve světle globálního ekonomického útlumu. Byly vyvinuty programy sociální péče a byla učiněna zlepšení v systémech zdravotní péče a vzdělávání.
Nerozhodné kroky v době stažení libry z evropského měnového systému vedly k takzvané černé středě v roce 1992. V ten den se libra kvůli měnovým spekulacím propadla o 25 procent. Vláda dokázala situaci napravit, ale osud konzervativců byl předurčen.
Anthony Blair (1997–2007)
Antony Blair se stal šéfem britské vlády několik dní před jeho 44. narozeninami a tři roky po sobě strávil ve funkci předsedy vlády. Jako vůdce labouristické strany ukončil 18 let konzervativní vlády a stal se zakladatelem tzv. New Labour. Blair dovedně navigoval mezi konzervativci a liberály, aby našel společnou řeč s EU.
Blairova vláda se vyznačuje vysoce úspěšnými ekonomickými reformami. Etnicko-náboženský konflikt v Ulsteru byl urovnán. Ve zdravotnictví, školním vzdělávání a na trhu práce se toho udělalo hodně.
Popularita předsedy vlády však poklesla, když Spojené království vyslalo pod přísným vedením USA vojáky do Afghánistánu a Iráku.
Gordon Brown (2007–2010)
Tvrdý a nekompromisní Gordon Brown nebyl příliš populární, ale byl to on, kdo založil klíčové principy mezistátní komunikace v boji proti globálním ekonomickým výzvám.
Když se Brown stal předsedou vlády, soustředil se na záchranu bankovního systému a na stimulaci obchodu a poptávky. Ve snaze udržet si převahu ve straně odmítl uspořádat předběžné parlamentní volby na podzim roku 2007 a zůstal nezvoleným předsedou vlády. Tolik potřebná modernizace politického systému nebyla dokončena.
Brown stáhl několik britských vojáků z Iráku a dosáhl velkého úspěchu ve vztazích Severního Irska. Vztah mezi Ruskem a Spojeným královstvím se však zhoršil nejvíce v post-sovětských letech. Jeho vládě stále není odpuštěno ratifikace Lisabonské smlouvy, která přenesla na Brusel mnoho pravomocí a autorit.
David Cameron (2010-2016)
Když se David Cameron stal předsedou vlády, podařilo se mu dokázat, že konzervativní strana neztratila schopnost vládnout. Mladý předseda vlády pokračoval v boji proti byrokracii a podporoval rozvoj nezávislého podnikání.
V roce 2014 se konalo dlouho očekávané referendum o nezávislosti Skotska, podle kterého zůstalo součástí Spojeného království.
O několik let později se však Cameron stal obětí dalšího referenda konaného 23. června 2016. Zastánce členství Spojeného království v Evropské unii nepřijal výsledky a oznámil svou rezignaci.
Navzdory neúspěchu politik změnil britskou politiku a zavedl řadu společensky důležitých reforem. Věnoval také pozornost bezpečnostním otázkám a změnám dědického práva.
Theresa May (2016–2019)
Theresa May se stala druhou ženou po Margaret Thatcherové, která vedla britskou vládu. Ukázalo se však, že je daleko od Železné lady. 24. května letošního roku bylo oznámeno, že 7. června opustí post vůdkyně konzervativní strany a post předsedkyně vlády Spojeného království.
Spojené království neopustilo Evropskou unii 29. března a nedokončený brexit by byl jejím jediným úspěchem jako britské předsedkyně vlády. I přes změnu data k 31. říjnu někteří pozorovatelé pochybovali, že k brexitu vůbec dojde.