FX.co ★ Země bez důchodového zabezpečení

Čína

Muži v Číně odcházejí do důchodu v 60 letech a ženy v 55 nebo 50 letech (závisí to na pracovních podmínkách).

Rozsáhlá penzijní reforma z roku 1995 zvýšila podíl sociálně chráněných osob z 5,4 % na 60 %, týká se však pouze státních úředníků a obyvatel měst. Venkovští obyvatelé se mohou spolehnout pouze na regionální dávky pro seniory. 20 % Číňanů nemůže počítat s žádným penzijním programem.

Penzijní fond je tvořen dvěma zdroji: příspěvky zaměstnavatelů a platbami zaměstnanců. Průměrný důchod v Číně činí 2 500 juanů, minimální podpora pro starší vesničany je 127 juanů.

Indie

V Indii je za důchodce považováno oficiálně jen 12 % seniorů.

Indickým úřadům, které od roku 2004 ve snaze zmírnit zátěž pro státní rozpočet usilují o důchodovou reformu, se v tomto úsilí nedaří.

Důchod se v Indii skládá ze dvou částí: z daní z podnikání a z dobrovolných plateb zaměstnanců. Státní zaměstnanci, nejchráněnější kategorie, mohou po dosažení 60 let požádat o důchod ve výši maximálně 2 000 rupií, což je méně než 30 dolarů.

Reforma se týká pouze 1 % pracujících Indů. Drtivá většina populace stěží vyžije a na dobrovolné příspěvky nemá.

Thajsko

Až do roku 1998 byla finanční podpora pro seniory v Thajsku zaručena pouze státním úředníkům. Poté vláda schválila zákon, který ukládá soukromým společnostem odvádět důchodovou daň ve výši 3 % (další 1 % pochází ze státního rozpočtu).

Problém je tím horší, že více než polovina obyvatel pracuje načerno, a tak může ve stáří žádat pouze o minimální důchod ve výši 700 bahtů, což je o trochu více než 20 dolarů. Tato částka však nestačí ani na pokrytí základních potřeb.

Gambie

V Gambii pobírají důchod hlavně zaměstnanci státních podniků a veřejného sektoru, kteří už dosáhli 60 let.

Se starobním důchodem mohou počítat i někteří pracovníci z průmyslového sektoru nebo pracovníci žijící ve městech.

Venkované a ti, kteří pracovali načerno, což je asi 80 % pracující populace, nemají na důchod nárok.

Keňa

Keňský důchodový systém je špatně propracovaný a dlouhodobě neúčinný. Jsou v něm 3 zdroje prostředků:

– platby z Národního fondu sociální ochrany, vytvářeného zaměstnanci a zaměstnavateli;

– dávky pro státní zaměstnance z rozpočtu země;

– osobní úspory.

Pro Keňany je velmi obtížné dosáhnout věku odchodu do důchodu, tj. 55 let. Pouze 15 % populace pobírá penzi, ostatní umírají na AIDS.

Navzdory špatným číslům úřady zvažují zvýšení věku odchodu do důchodu na 60 let.

Niger

Státní penzijní fond byl v Nigeru založen před více než půlstoletím; v posledních letech se úřady snaží dávky v penzi zvyšovat.

V současné době mohou s důchodovými dávkami počítat jen 3 % tamních seniorů. Většina obyvatel pracuje načerno, a tak nemá na důchod nárok. Pouze několik z nich překračuje práh průměrné délky života 52 let a odchází ve věku 55 let do důchodu.

Ghana

Jen 10 % pracující populace v Ghaně očekává sociální podporu ve stáří. Finanční podpora je rozdělena mezi dvě skupiny pracovníků: Do první patří téměř všechny kategorie – zaměstnanci soukromého i veřejného sektoru, zemědělci, prodavači i majitelé malých podniků. Do druhé patří úředníci, policie a armáda.

Stínová ekonomika a hyperinflace vedou ke špatné sociální ochraně v zemi. Kvůli masovým protestům v roce 2004 přistoupily ghanské úřady k částečné reformě národního fondu, změny jsou však stále nedostatečné.

Botswana

Botswanský důchodový systém existuje 20 let. A i když má země relativně dobře rozvinutou ekonomiku, moc toho nezměnil.

Penzijní fond doplňují stát a zaměstnavatelé. Zaměstnavatelé však často ignorují požadavky úřadů na placení sociální daně za své zaměstnance. Proto více než 80 % zaměstnanců pobírá jen minimální dávku 220 pula, což je o trochu více než 20 dolarů.

Navíc se většina obyvatel důchodu, pro který je stanovena hranice o šest měsíců vyšší než průměrná délka života, nedožije.