FX.co ★ 6 vědkyň, kterým se nikdy nedostalo zaslouženého uznání

Nettie Maria Stevensová (objev chromozomů X a Y)

Nettie Maria Stevensová (1861–1912) byla americká vědkyně z konce 19. a počátku 20. století. Ženy tehdy měly omezené kariérní možnosti, ale Stevensová vyvinula velké úsilí a vědkyní se stala. V 19 letech vystudovala akademii a ve 35 letech se stala studentkou Stanfordské univerzity. O čtyři roky později se zapsala na Bryn Mawr College, aby pokračovala doktorským studiem. Když jí bylo 38 let, byla její vědecká kariéra na vrcholu. Při studiu embryogeneze hmyzu tato vědkyně zjistila, že buňky spermií obsahují chromozomy X a Y, zatímco buňky vajíček jen chromozom X. Stevensová tedy objevila, že pohlaví organismu určují pohlavní chromozomy. Práci o tom zveřejnila v roce 1905. Paralelně se Stevensovou pracoval na podobném projektu i další genetik – Edmund Beecher Wilsons. Četl o jejím objevu a znovu vydal svůj původní referát. Ačkoli oba provedli tutéž studii, oceněn byl jen Wilsonův objev.

Lise Meitnerová (objev štěpení jader)

Lise Meitnerová, budoucí fyzička a radiochemička, se narodila ve Vídni v roce 1878. Doktroský titul získala v roce 1907. Společně s chemikem Ottem Hahnem zkoumala vlastnosti radioaktivity na Chemickém institutu Kaisera Wilhelma. Ve 20. letech 20. století vyvinula teorii vnitřní konstituce jader a objevila Augerův jev – přechody elektronů v excitovaném atomu. Teorie byla pojmenována po francouzském vědci Pierru Augerovi. V roce 1939 zveřejnil Otto Hahn výsledky společného výzkumu, který popisuje štěpení jader uranu. Meitnerová předložila teoretický základ tohoto procesu a předpokládala, že štěpení jader by mohlo spustit řetězovou reakci, která povede k velkým emisím energie. V roce 1945 získal Otto Hahn za objev štěpení jader Nobelovu cenu, zatímco vědecký přínos Meitnerové byl uznán až v roce 1949, kdy obdržela Medaili Maxe Plancka.

Rosalind Franklinová (objev struktury dvojité šroubovice DNA)

Rosalind Elsie Franklinová (1920–1958) byla anglická genetička, která vystudovala fyzikální chemii na Newnham College Cambridgeské univerzity. Pracovala na analýze struktury rentgenových paprsků. Studovala trajektorii rentgenového záření při výstupu z krystalické mřížky. V roce 1951 pracovala v laboratoři Johna Randalla, kde byla tato metoda použita k definování struktury DNA. V dalším roce Franklinová pořídila fotografii spirálovité struktury DNA. Její kolegové, biologové James Watson, Francis Crick a Maurice Wilkins, později tuto fotografii a výzkumná data použili k vytvoření světově známého modelu DNA. Vědkyně pracovala celá desetiletí na molekulární struktuře virů. V roce 1961 obdrželi Wilkins, Watson a Crick Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, a to za objev struktury DNA. Rosalind Franklinová neměla šanci cenu získat, protože v roce 1958 náhle zemřela na rakovinu.

Cecilia Helena Paynová (chemické složení hvězdy)

Cecilia Helena Paynová byla další anglickou vědkyní, jejíž vědecký přínos je nedocenitelný. Narodila se v anglickém Wendoveru v roce 1900. V roce 1919 nastoupila na Newnham College Cambridgeské univerzity, kde studovala botaniku, fyziku, chemii a astronomii. V roce 1923 byla přijata na Harvard College Observatory, USA. Ve 25 letech napsala disertační práci, kde prohlásila, že hvězdy se skládají převážně z helia a vodíku. Autoritativní vědci ji ale nabádali, aby se se závěry neunáhlovala, protože předpokládali, že elementární složení Slunce a Země se příliš neliší. Paynová se tedy musela svých předchozích názorů vzdát. Po čtyřech letech ale přišel s podobným výsledkem astronom Henry Norris Russell, který její teorii potvrdil. Ve své práci Russell ocenil práci a úspěchy své kolegyně, nicméně objev je přičítán obvykle jen jemu. V roce 1956 se Cecilia Paynová stala první profesorkou na Fakultě umění a věd Harvardovy univerzity a první ženou, která na této prestižní univerzitě stála v čele katedry.

Mary Anningová (objevy v paleontologii)

Mary Anningová, narozená v Lyme Regis v Anglii v roce 1799, významně přispěla k rozvoji paleontologie. Anningová se s největší pravděpodobností začala zajímat o fosilie díky svému otci, který je hledal a prodával. Jejím prvním důležitým objevem byl nález kostry ichthyosaura. Prodala ho Everardu Homovi, která psal článek o fosiliích. Po pěti letech byla kostra vystavena v Britském muzeu v Londýně. V letech 1815 až 1819 našla Anningová několik dalších kompletních koster ichthyosaurů. Některé skončily v místních muzeích. Ve věku 24 let našla první kompletní kostru plesiosaura. Proslavila se tak v evropských kruzích paleontologů. V roce 2010 ji Královská společnost ocenila jako jednu z deseti nejvlivnějších britských žen v historii vědy.

Alice Ballová (vývoj účinné léčby lepry)

Alice Augusta Ball je uznávána jako průkopnice v medicíně. Narodila se v Seattlu, stát Washington, v roce 1892. Vystudovala chemii na Washingtonské univerzitě a získala bakalářský titul z farmacie a farmaceutické chemie. Studovala také chaulmoogrový olej na Havajské univerzitě. V minulosti byl chaulmoogrový olej nejlepším dostupným lékem na malomocenství. Vzhledem k hořké chuti bylo těžké ho spolknout a kvůli vysoké viskozitě bylo těžké ho vstřikovat injekčně. V průběhu výzkumu Ballová onemocněla a zemřela, než stihla výsledky otisknout. Článek publikoval chemik Arthur Dean. Proces tvorby extraktu vešel ve známost jako „Deanova metoda“. Havajská univerzita ve skutečnosti celých 90 let práci Alice Ballové neocenila. Až v roce 2000 ji ocenila tím, že jí věnovala pamětní desku. V březnu 2016 přidal časopis Hawai'i Magazine Ballovou na seznam nejvlivnějších žen v historii Havajských ostrovů.