FX.co ★ 8 hlavních centrálních bank

Federální rezervní systém USA

Federální rezervní systém, centrální banka Spojených států, je mezi světovými regulátory lídr. Jeho absolutní vliv pramení z amerického dolaru, který je používán až v 90 % všech devizových transakcí na světě. Díky promyšlené měnové politice, finanční stabilitě, bezpečnosti platebního systému a právní jistotě řídí americká centrální banka národní ekonomiku úspěšně. Federální rezervní systém sestává z Rady guvernérů, řídícího orgánu, který podléhá Kongresu a přímo se mu odpovídá, a z 12 federálních rezervních bank. Členy Rady guvernérů jmenuje prezident a do funkcí schvaluje americký Senát. Každý guvernér je členem Federálního výboru pro volný trh (FOMC), který se schází osmkrát ročně, aby projednal ekonomickou situaci a stav finančního systému.

Evropská centrální banka (ECB)

Evropská centrální banka byla založena v roce 1999. Její Rada guvernérů odpovídá za měnovou politiku eurozóny. Sestává z šesti členů Výkonné rady a z guvernérů národních centrálních bank 19 zemí eurozóny. Má se za to, že ECB je při zvyšování úrokových sazeb konzervativnější než americký Federální rezervní systém. Regulátor se zaměřuje na udržení cenové stability a udržitelný ekonomický růst. Snaží se také držet inflaci kolem úrovně 2 %. Evropská ekonomika je závislá na vývozu. Evropská centrální banka proto nepotřebuje posilovat svou měnu nadměrně. Velmi silné euro vážným způsobem ohrožuje vývoz. Měna se každopádně v poslední době výrazně propadla a nejspíš zůstane dlouhodobě nekonkurenceschopná. ECB pořádá 11 zasedání ročně, na kterých projednává důležité otázky měnové politiky.

Bank of England (BoE)

Bank of England, která byla založena v roce 1964, je považována za jednu z nejefektivnějších finančních institucí na světě. Odpovídá za stabilitu měnové politiky a finančního systému. Centrální banka se nyní soustředí na snížení inflace na cílovou úroveň 2 %, ačkoli tento cíl je zatím nedosažitelný. Regulátor dále zajišťuje stabilitu finančních institucí v zemi a spolehlivost národní měny (GBP). Výbor pro měnovou politiku (MPC) BoE se skládá z devíti členů: guvernéra, tří zástupců, hlavního ekonoma a čtyř nezávislých odborníků. MPC se schází osmkrát ročně k projednání politických otázek.

Japonská centrální banka (BoJ)

Tato asijská banka má bohatou historii, která začala v roce 1882. Od prvního dne se regulátor zaměřuje na udržování cenové stability v zemi a efektivní fungování jejího finančního systému. Jako většina finančních institucí, i Japonská centrální banka vnímá jako hlavní problém rekordní inflaci. Japonská ekonomika je silně závislá na vývozu, a tak regulátor nemá zájem na silnějším jenu. Radu pro bankovní politiku tvoří guvernér, dva viceguvernéři a šest členů Rady pro bankovní politiku. BoJ zasedá osmkrát ročně. Příležitostně uměle oslabí národní měnu a prodá ji za dolary a eura. Už dříve vyjadřovali zástupci banky obavy z nadměrné volatility jenu.

Švýcarská národní banka (SNB)

Tato finanční instituce působí jako nezávislá centrální banka. Švýcarská národní banka reguluje měnovou politiku, udržuje cenovou stabilitu a kontroluje ekonomické podmínky v zemi. Švýcarská ekonomika je v současnosti silně závislá na vývozu. Regulátor má tudíž zájem na slabší národní měně (SHF). Pokud jde o zvyšování sazeb, je centrální banka vcelku konzervativní. Rada guvernérů sestává ze tří členů, kteří odpovídají za měnovou politiku. Na rozdíl od jiných centrálních bank SNB určuje rozpětí úrokových sazeb, nikoli jejich cílovou úroveň. Rada guvernérů se schází co čtvrt roku, aby zhodnotila aktuální stav švýcarské ekonomiky.

Kanadská centrální banka (BOC)

Kanadská centrální banka zodpovídá za stabilitu ekonomického a finančního systému v zemi. Ta je možná díky promyšlené měnové politice a kompetentnímu řízení státního dluhu. Toleranční pásmo inflačního cíle této centrální banky se pohybuje mezi 1 % a 3 %. Od roku 1998 se regulátor snaží udržet inflaci na úrovni 2 %. Prudce rostoucí inflace nicméně vzbuzuje čím dál větší obavy vedení banky. Měnověpolitická rozhodnutí jsou přijímána na základě konsensu Rady guvernérů Kanadské centrální banky, která se skládá z guvernéra, seniorního viceguvernéra a čtyř viceguvernérů. Existuje i Výkonný výbor rady, tvořený guvernérem a několika řediteli. Za strategii Kanadské centrální banky, která se schází osmkrát ročně, zodpovídá guvernér.

Australská rezervní banka (RBA)

Australská rezervní banka (Reserve Bank of Australia, RBA) byla založena v roce 1959. Povinnosti tohoto regulátora – zajištění stability národní měny, kontrola trhu práce a monitoring ekonomické situace v zemi – jsou zapsány v australském zákoně. Výbor pro měnovou politiku RBA tvoří guvernér, viceguvernér, tajemník ministerstva financí a šest členů bez výkonných pravomocí, které jmenuje federální vláda. Toleranční pásmo inflačního cíle této centrální banky se pohybuje mezi 2 a 3 %, ačkoli prudce rostoucí inflace ho upravuje. V tuto chvíli se regulátor soustředí na snížení inflace na cílovou úroveň. Výbor se schází jedenáctkrát ročně k projednání aktuální finanční situace v zemi.

Novozélandská rezervní banka (RBNZ)

Novozélandská rezervní banka odpovídá za stav národní ekonomiky, měnovou politiku, udržitelnou zaměstnanost a stabilitu finančního systému. V roce 2000 RBNZ stanovila toleranční pásmo inflačního cíle na 1–3 %. Jako většina regulátorů, i novozélandská centrální banka nyní bojuje se zběsilou inflací a plánuje tohoto cíle dosáhnout ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu. Na rozdíl od jiných centrálních bank zodpovídá v RBNZ za tvorbu politiky guvernér. Měnověpolitická zasedání banky se konají osmkrát ročně.