FX.co ★ Hyperinflační rekordy v historii

Hyperinflace je situace, kdy inflace během měsíce přesáhne 50 %. Inflace byla v roce 2018 ve Venezuele denně mírně nad 1 %. Ve skutečnosti ceny rostly mnohem rychleji, protože začátkem roku 2018 činila meziroční inflace odhadem několik set procent. Během hyperinflace prodavači v obchodech s potravinami neměnili cenovky, protože ceny během dne mohly výrazně vzrůst. Lidé a firmy tak našli řešení – používali jako platidlo vejce, která obsahují hodně bílkovin, a jsou tudíž cenná.

Přečtěte si v naší fotogalerii o šesti případech děsivé hyperinflace. Na rozdíl od Venezuely, kde se udává meziročně, se v ostatních zemích udává meziměsíčně.

Čína roku 1949, denní inflace 14 %

Hyperinflace Čínu zasáhla v roce 1947; vrcholu dosáhla v roce 1949, kdy spotřebitelské ceny prudce stoupaly až o 5 070 % denně. Během občanské války hyperinflace vzplanula. Čínská národní strana Kuomintang se rozhodla tisknout více bankovek, a tím pokrýt vládní výdaje na vojenský konflikt s komunistickou stranou.

Následkem toho se spotřebitelské ceny každých 3–5 dnů zdvojnásobily. Ceny základního spotřebního zboží a potravin vzrostly tisíckrát, tištěné bankovky neměly větší hodnotu než odpadový papír, lidé museli používat jako platidlo rýži. Po zavedení jüanu míra inflace před rokem 1955 postupně klesala.

Řecko roku 1944, denní inflace 18 %

Nacistická okupace za druhé světové války řeckou ekonomiku zdevastovala, a proto přinesl propad v zemědělství vážný nedostatek potravin. Svůj díl viny na vysoké inflaci měly i daňové úlevy. Inflace v poválečném Maďarsku nebo Německu byla sice vyšší, Řecko ale zase potřebovalo delší dobu, než inflaci zvládlo a než jeho neduživá ekonomika získala určitou stabilitu.

Řekové našli řešení, jak drachmy utratit během 4 hodin. Předtím si drželi drachmu až 40 dní. Podle grafu hyperinflace, vytvořeného Stevem Hankem a Nicholasem Krusem, se spotřebitelské ceny co 4,3 dnů zdvojnásobovaly. Nejvyšší míra inflace, zaznamenaná v říjnu 1944, byla odhadem 13 800 %.

Německo roku 1923, denní inflace 21 %

Toto je nejohavnější případ v dějinách. Po první světové válce bylo německé hospodářství ochromeno obrovským veřejným dluhem a reparacemi. Vláda se rozhodla tisknout německé marky s cílem nakoupit devizové rezervy a splácet dluhy. Národní měna ztrácela hodnotu stejně rychle, jako centrální banka tiskla další bankovky. Spotřebitelské ceny se zdvojnásobily každých 3,7 dní. Inflace dosáhla vrcholu v říjnu 1923 – meziměsíčně 29 500 %.

Bochník chleba stál v lednu 1923 250 marek, ale v listopadu jeho cena prudce stoupla na 200 miliard marek. Bankovkami se topilo v peci a tapetovalo se jimi. Lidé dostávali tak obrovské balíky bankovek, že se nevešly do kufru. Němci rychle utráceli mzdu v den jejího obdržení, protože další den už byla prakticky bezcenná.

BBC citovala vzpomínky jednoho člověka: Jednou nechal kufr plný bankovek bez dozoru; později zjistil, že kufr byl ukraden, ale peníze z něho zůstaly ponechány. Další muž si jel do Berlína koupit nové boty. Když tam dorazil, peníze mu už stačily jen na šálek kávy a zpáteční cestu autobusem. Koncem roku 1923 vláda zavedla anuitní dluhopisy, jištěné zemědělskými zdroji. Tento krok podpořil spotřebitelské ceny. Navíc se němečtí věřitelé dohodli na restrukturalizaci válečných plateb.

Jugoslávie roku 1944, denní inflace 65 %

V roce 1992 Jugoslávie zahrnovala pouze Srbsko a Černou Horu, ostatní země se oddělily. Státní pokladna byla vyčerpána ozbrojenými konflikty a kolapsem domácího trhu. Vláda tedy začala tisknout bankovky. Nevyzpytatelné veřejné výdaje, korupce a sankce OSN uvalené v letech 1992/93 spustily hyperinflaci. Její vrchol byl zaznamenán v lednu 1994 – 313 000 000 %.

Ceny vzrostly každých 34 hodin. Občané této balkánské země museli utratit mzdu, jakmile jim byla vyplacena. Někteří lidé jezdili za nákupem základních věcí do Maďarska. Inflace byla horší kvůli špatné správě, která znemožnila fungování veřejných institucí. V důsledku toho lidé nedokázali včas platit za služby, protože uvedená částka okamžitě ztratila svou hodnotu.

Srbský vůdce Slobodan Miloševič, který prosazoval ukončení sankcí, přijal novou měnu, nový dinár, jištěný zlatem a forexovými rezervami.

Zimbabwe roku 2008, denní inflace 98 %

Roku 1980 získalo Zimbabwe nezávislost a zavedlo novou národní měnu v hodnotě téměř 1,25 USD. Po roce 2000 spustil prezident Robert Mugabe pozemkovou reformu, která ve skutečnosti povinným zabavením přerozdělila zemědělskou půdu, patřící etnickým Evropanům, Zimbabwanům; úřady vlastně zničily prosperující farmy. Navíc domácí ekonomika trpěla sankcemi USA a EU z roku 2002.

V roce 2007 museli majitelé bytů účtovat nájemné v potravinách. Nájemné za pokoj bylo následující: 10 kg kukuřičné mouky, 2 kg mouky na pečení, 4 litry oleje, 10 balení toaletního papíru a 2 kg cukru. V roce 2008 stál trs 10 banánů 10 miliard zimbabwských dolarů. Bankovky byly prakticky bezcenné, a tak byly používány jako záložky nebo nálepky. V listopadu 2008 dosáhla inflace 79 miliard procent, ceny se zdvojnásobily každých 25 hodin. Bochník chleba stál v hlavním městě 200 miliard zimbabwských dolarů. Ve stejném roce úřady ve snaze potlačit nekontrolovatelnou inflaci přešly na americký dolar.

Maďarsko roku 1946, denní inflace 207 %

Nejhorší případ hyperinflace byl zaznamenán v Maďarsku. V roce 1927 dala vláda do oběhu novou měnu pengő, aby po první světové válce oživila národní ekonomiku a snížila inflaci. Velká deprese zpustošila maďarskou ekonomiku. Rostoucí veřejný dluh přinutil centrální banku devalvovat národní měnu ve snaze pokrýt veřejné výdaje.

Na začátku druhé světové války na tom byla domácí ekonomika špatně. Centrální banka se podvolila vládě, která nařídila tisknout bankovky v neomezeném množství.

Hyperinflace dosáhla otřesných hodnot, ceny se každých 15 hodin zdvojnásobily. V červenci 1946 činila inflace 41,9 biliardy procent! Úřady přišly s jediným řešením: zavést novou měnu – forint. Když k tomu v srpnu 1946 došlo, celková částka všech maďarských bankovek v oběhu činila 0,001 amerického dolaru.