Zdá se, že Evropská centrální banka (ECB) se plně zhostila své role dirigenta evropské ekonomiky a pokouší se naladit finanční orchestr. V pátek představitelé ECB potěšili svět zprávou, že by inflace mohla klesat rychleji, než se předpokládalo. Ekonomický růst se mezitím nadále plazí šnečím tempem. To však jen vyvolává debaty o snižování sazeb, a to rychleji než dosud.
ECB letos snížila úrokové sazby již třikrát a zdá se, že ještě neskončila. Investoři, vždy optimisté, nyní očekávají snížení sazeb na každém z nadcházejících zasedání. V blízké budoucnosti se uskuteční čtyři nebo pět zasedání. Koneckonců, co jiného může regulátor dělat, když se inflace chystá dosáhnout magických 2 % a regionální ekonomika se potácí na hraně recese?
Zasvěcenci nyní tvrdí, že by inflace mohla dosáhnout 2 % dříve, než kdokoli předpokládal. Estonský bankéř a blogger Madis Müller jako by tušil příchod změny. V pátek odvážně prohlásil, že na poslední prognózy bychom mohli zapomenout, protože hospodářský růst nepřipomíná dynamický maraton.
Tento názor potvrzuje i nejnovější průzkum mezi profesionálními prognostiky. Ti trvají na tom, že se inflace vrátí ke 2 % mnohem rychleji, než ECB předpovídá. Podle jejich výpočtů bude růst cen v příštím roce činit pouze 1,9 %, což je méně, než se dříve předpokládalo.
Pokles inflace na 1,7 %, což je nejnižší hodnota za poslední tři roky, ekonomy povzbudil natolik, že okamžitě začali revidovat svůj výhled. Slabé ceny energií a pomalý hospodářský růst sebevědomě ukazují na další zmírnění cenových tlaků. Například banka HSBC předpovídá určité výkyvy. V říjnu by tak inflace mohla opět dosáhnout 1,9 %, v prosinci krátce překročit 2 % a v první polovině roku 2025 se pak pohybovat v rozmezí 1,6–1,8 %.
Současný stav tak vzrušuje politiky i investory, protože hospodářský růst stále zpomaluje. Tuto skutečnost potvrdil i průzkum mezi významnými společnostmi. Podnikatelská aktivita se tedy sotva posouvá kupředu, a zatímco sektor služeb drží situaci pohromadě, výrobní podniky se do expanze nehrnou. Navíc se zdá, že nejistota kolem „zelené“ ekonomiky a vysoké náklady podniky stresují. V důsledku toho podniky omezují investice, revidují rozpočty a sní o hospodářském zázraku.
