Kurz čínské ekonomiky se pomalu, ale jistě mění. Deflátor HDP zůstává už devátý kvartál po sobě v záporných hodnotách, inflace vytrvale nedosahuje cílových hodnot a průmysl vyrábí více, než je kdokoli ochoten nakoupit. Růst ve výsledku stagnuje a vláda je nucena přehodnotit svou strategii – stimulovat ekonomiku starými metodami je totiž stejně neúčinné jako lít vodu do přetékající konvice.
Symbolem této změny se stala kampaň s výmluvným názvem „anti-involution“. Jednoduše řečeno, nastal čas bojovat s chronickou deflací a nekonečným navyšováním kapacit v sektorech, kde je vše už postaveno a nadprodukováno. Analytici zde vnímají ozvěny reforem z let 2015–2018, ale situace je dnes jiná: lídry růstu jsou soukromé společnosti z oblasti solárních energií, elektromobilů a baterií, nikoli osvědčené státní podniky.
Problém proto nevyřeší direktivy shora. Nový kurz klade důraz na podporu místo nátlaku a soustředí se na pobídky a pozvolnou harmonizaci trhu. Pro srovnání: restrikce v uhelném, ocelářském a cementářském průmyslu už připomínají dřívější opatření, ale v nových sektorech je omezení nadprodukce mnohem obtížnější. Představitelé nabízejí v této fázi jen ujištění o kontrole cen a produkce, zatímco smysluplná opatření zůstávají omezená.
Na optimizmu nepřidávají ani americká cla a rostoucí geopolitická fragmentace. Tlak na čínské výrobce sílí a z možnosti restrukturalizace dělá nutnost. Morgan Stanley uvádí, že čínské dodavatelské řetězce se pozvolna mění ve směru k segmentům s vyšší přidanou hodnotou. Jinými slovy, od levného zboží k sofistikovanějším produktům, které lépe odolávají bouřím zvnějšku.
A přesto, zvyk honit se za cíli růstu HDP pomocí investic je stále silně zakořeněný. V krátkodobém horizontu se nedá čekat revoluce – Čína opatrně provádí kosmetické úpravy své politiky a zároveň chystá půdu pro zásadnější kroky, ke kterým patří například přerozdělení pobídek pro místní samosprávu, přechod z DPH na přímé daně či rozšíření sociální podpory.
První pilotní opatření vypadají takto: skromné dotace na spotřebu, bonusy za porod a poukázky na péči o seniory. Jejich rozsah zatím samozřejmě neodpovídá velikosti problémů, ale signál byl vyslán. Ekonomové naznačují, že těžiště se v novém pětiletém plánu přesune ke strukturálním reformám, místo aby se spoléhalo výhradně na průmyslovou politiku, kterou úřady tak preferují.
Hlavní závěr je jasný: porazit deflaci vyžaduje systémové změny od revize fiskálních pobídek po posílení domácí poptávky. Peking čeká ještě dlouhá cesta. Pokud je čínská ekonomika drak, pak si dnes dává spíše pauzu, než aby chrlila oheň. Boj s deflací má tedy před sebou ještě nejednu impozantní sezónu.
