Orgány EU se rozhodly, že přišel čas snížit svou závislost na zahraničních platebních systémech. Ministři financí členských zemí se 19. září dohodli na dalším postupu při zavádění digitálního eura – elektronické peněženky, kterou by spravovala Evropská centrální banka a která by sloužila jako domácí alternativa k globálním gigantům, jako jsou Visa a Mastercard.
Tento projekt není jen technický, ale i symbolický. Digitální euro má být nejen nástrojem k zaplacení kávy nebo online nákupu, ale i politickým prohlášením. Jak zdůrazňuje prezidentka ECB Christine Lagarde, je to otázka suverenity. Jinými slovy, EU chce, aby transakční data Evropanů zůstávala v Evropě a nekončila na serverech v Kalifornii.
Zavedení digitálního eura však znamená projít obvyklým několikaúrovňovým legislativním procesem EU. První návrh zákona se objevil v roce 2023, ale stále nebyl schválen ani Evropským parlamentem, ani Radou EU. Zákonodárci doufají, že právní rámec bude finalizován do poloviny roku 2026, přičemž samotná měna by mohla být zavedena nejdříve v roce 2029.
V nově projednávané verzi návrhu by o klíčových rozhodnutích – jako je termín spuštění měny či maximální limity pro občany – rozhodovali ministři financí. Nejde přitom jen o formální detaily: limity držby jsou velmi důležité, aby nedošlo k masivnímu přesunu vkladů z tradičních bankovních účtů na digitální euro, což by mohlo narušit celý bankovní systém.
Diskuze o digitálním euru letos výrazně nabírá na obrátkách. Důvod je jasný: EU chce omezit svou závislost na mimoevropských hráčích v citlivých oblastech, jako je energetika, obrana nebo finance. V současnosti totiž při každém nákupu potravin, rezervaci letenky či platbě za kávu putují platební údaje Evropanů přes americké platformy a zahraniční fintech giganty.
Zároveň roste tlak kvůli rozmachu stablecoinů, zejména těch vázaných na americký dolar. ECB proto vidí digitální euro jako včasnou odpověď na tento globální trend. Před evropskou peněženkou a uživateli digitálního eura je ale ještě mnoho politických i technických překážek.
Obavy mají jak banky, tak zákonodárci. Banky se bojí, aby klienti nepřesouvali ze svých tradičních účtů příliš mnoho peněz, což by mohlo oslabit finanční systém. Zákonodárci řeší otázky nákladů, ochrany soukromí a také to, zda veřejnost bude tuto iniciativu vůbec akceptovat.
Christine Lagarde nedávno v rozhovoru pro jedno irské rádio zopakovala, že ačkoli zahraniční platformy fungují podle evropských předpisů, transakční data přesto opouštějí EU. A právě proto Evropa potřebuje vlastní řešení – pro případ, že by se v budoucnu nemohla spoléhat na infrastrukturu někoho jiného.
