Zatímco globální ceny ropy Brent v souvislosti s konfliktem s Íránem testují psychologickou bariéru 100 dolarů za barel, americká ekonomika vykazuje nově nalezenou strukturální odolnost. Historická role ropných šoků jako rozhodující brzdy růstu HDP USA se přehodnocuje: status Ameriky jako největšího světového producenta ropy proměnil vysoké ceny v dvousečnou zbraň.
Domácí produkce ve Spojených státech zůstává na rekordní úrovni 13,3 mil. barelů denně. To znamená, že rostoucí ceny energií nyní slouží jako interní pobídka pro státy produkující ropu, jako jsou Texas, Nové Mexiko a Severní Dakota. Zatímco americké domácnosti pociťují „bolest u pumpy“, Permská pánev zaznamenává prudký nárůst kapitálových investic a dobře placených pracovních míst. Podle současných makroekonomických modelů je tradiční „daň“ pro spotřebitele nyní částečně kompenzována průmyslovým boomem v energetickém sektoru. Díky tomu jsou USA mnohem méně zranitelné než během krizí v letech 1973 nebo 1979.
Ropa však zůstává klíčovým rizikem pro plány Federálního rezervního systému na „měkké přistání“ ekonomiky. Rostoucí logistické náklady se přímo odrážejí v cenách gigantů, jako jsou Walmart a Amazon. Aby Mezinárodní energetická agentura zmírnila tuto „inflační daň“, zahájila rekordní koordinované uvolnění 400 mil. barelů ze strategických rezerv. Ústředním prvkem této intervence byl závazek Trumpovy administrativy uvolnit 180 mil. barelů ze strategických ropných rezerv USA, přičemž Japonsko přispělo dalšími 80 mil. barely.
Navzdory této bezprecedentní injekci likvidity na trh ceny benzinu za 5 dolarů za galon nadále podkopávají důvěru domácích spotřebitelů. Zatímco Hormuzský průliv zůstává blokován, klíčovou otázkou pro Washington není produkční kapacita, ale spíše rychlost, jakou se šok přenáší do ekonomiky. Ekonomové nyní musí zjistit, zda „břidlicový stimul“ v americkém energetickém pásu dokáže předběhnout ničivý dopad vysokých cen ropy na americkou střední třídu.
Trhy nadále zohledňují rizikovou prémii a čekají, zda rozsáhlé využití strategických zásob bude dostatečné k udržení jádrové inflace pod kontrolou, dokud se námořní doprava v Perském zálivu nevrátí do normálu.
