FX.co ★ 7 největších vynálezů z druhé světové války

Průzkum vesmíru

Během války věnovala Třetí říše velkou pozornost vědeckému rozvoji. Němečtí vědci dokázali vytvořit balistické rakety V-2, řízené bomby i raketové letouny, nejprve k bombardování evropských měst. Po válce byla většina myšlenek spojených s těmito obřími stroji využita pro průzkumu vesmíru, např. pro orbitální lety, přistání na Měsíci a vesmírné dalekohledy.

Balistické střely, využívající kapalná paliva a inerciální navigaci, děsily civilisty. Po válce vědci našli jiné způsoby jejich využití.

Americká raketa PGM-11 Redstone, poháněná stejným palivem, byla aktivně využívána až do roku 1964. První australský satelit WRESAT byl vyslán do vesmíru v roce 1967 pomocí modifikované americké rakety Redstone. A V-2 se stal prototypem sovětských balistických raket typu „R“ – Sověti použili v roce 1961 upravenou R-7 k vyslání Jurije Gagarina do vesmíru.

První programovatelný počítač

První počítačový program na světě byl elektronický počítač „Colossus“, který sestavili britští dešifrátoři pro rozluštění Lorentzova kódu. Skládal se z 1500, později 2 500, elektronických lamp.

Díky němu Britové odhalili šifrovací klíč: každá číslice byla složena z pseudonáhodných bitů, například 10010 XOR 11001 = 01011. Dříve zabralo rozluštění tajných zpráv několik týdnů. V roce 1944, od chvíle, kdy spojenci přistáli v Normandii, byl výsledek misí znám do několika hodin. Toto zařízení bylo používáno i k matení německých vojsk. V roce 1994 byl sestaven pracovní model Colossu Mark II. Je zajímavé, že tento počítač běžel přibližně stejně rychle jako notebook s procesorem Pentium 2.

Proudová letadla

Má se za to, že proudový motor sestrojil britský inženýr Frank Whittle. V roce 1930 nechal svůj vynález patentovat. Britská vláda shledala jeho vynález irelevantní, Třetí říši však zaujal.

Messerschmitt Me-262 byl první proudový stíhací letoun Luftwaffe. Němci pak vynalezli první proudový bombardér Arado Ar 234, jednomotorový stíhací letoun Heinkel He 162 („Sparrow“) a řadu dalších. S kanónem Me-262 ráže 30mm mohl bojovat i proti nepolapitelným nepřátelským letounům. Znamenal kvalitativní skok v sestrojování letadel.

Jaderná zbraň

V době vypuknutí druhé světové války si lidé byli vědomi potenciálu jaderné energie, ale nikdo se neodvážil ho otestovat.

Během války vyprodukoval jaderný fyzik italského původu Enrico Fermi první kontrolovanou, soběstačnou řetězovou jadernou reakci. V roce 1943 byl zahájen projekt Manhattan, vedený americkým fyzikem Robertem Oppenheimerem a generálporučíkem Leslie Grovesem.

Znamenal spuštění studené války a úsvit éry atomových zbraní. Krátce po dokončení výzkumu, v srpnu 1945, shodily USA dvě bomby vytvořené během projektu Manhattan na japonská města Hirošimu a Nagasaki.

Rádiová navigace

Robert Watson-Watt a jeho asistent Arnold Wilkins byli v této oblasti průkopníky. V roce 1930 byli vyzváni, aby prozkoumali možnost vyvinutí smrtícího paprsku – nové zbraně, ve Třetí říši údajně sestrojované.

Vědci splnili svou misi skvěle a úspěšně provedli první radarový experiment na světě k detekci nepřátelských bombardérů. Výsledky testů byly obrovským přínosem pro oblast protivzdušné obrany. V roce 1935 si R. Watson-Watt nechal vynález radaru patentovat.

Sovětská verze radaru, kterou navrhl a instaloval Jurij Konstantinovič Korovin v Leningradu, byla otestována o něco dříve, v lednu 1934, ale z neznámého důvodu nebyla patentována.

Penicilin

Penicilin objevil Alexander Fleming během laboratorních studií náhodně v roce 1928, extrakt z plísní byl však získán až po 10 letech.

Australský vědec Howard Florey a britský biochemik Ernst Cheyne pokračovali v dalším zkoumání penicilinu, aby mohl být řádně vyráběn pro lékařské účely. V roce 1941 vyvinuli a úspěšně otestovali komplexní lék, jehož výroba byla brzy spuštěna.

Vědci, kteří neocenitelným způsobem přispěli k rozvoji medicíny, získali v roce 1945 Nobelovu cenu.

Potápěčská sada

Prvky tohoto zařízení, konkrétně nádoba se stlačeným vzduchem a hadice, byly poprvé použity v roce 1860. Francouzský důlní inženýr Benoit Roucairol využil svůj vynález pro regulaci přívodu vzduchu v dolu z povrchu zemského.

V roce 1878 existovalo zařízení pro dlouhodobý pobyt pod vodou. Mělo podvodní dýchací přístroj s uzavřeným okruhem, který hrozil přeměnit čistý kyslík na toxický plyn. Přestože nebyl vynález dostatečně prozkoumán, byl během druhé světové války aktivně používán jako záchranné zařízení pro podmořskou flotilu.

Později, v roce 1943, byl daný mechanismus vylepšen: námořní důstojník Jacques-Yves Cousteau a inženýr Emile Gagnan, kteří pracovali ve Francii okupované Německem, vytvořili dýchací přístroj s otevřeným okruhem, kde se výdech provádí přímo do vody. Tento bezpečný typ potápěčské sady používáme dodnes.