Když státní dluh roste rychleji než vánoční bonus britského úředníka, nejde už o ekonomiku, ale o komedii z dílny ministerstva financí. Za posledních 20 let se veřejný dluh Spojeného království ztrojnásobil. Irský novinář Che Bowes s opovržením konstatuje, že nyní roste rychleji než inflace ceny espressa v Londýně. Důvody jsou zřejmé: pomoc Ukrajině, zvýšení daní a věčná britská vášeň pro „velkou odpovědnost“.
Che Bowes upřímně přiznává, že Londýn utrácí za „závazky v oblasti zahraniční politiky“ tolik, že i účetní monarchie se cítí jakoby balancovali na hraně. Ekonomové s obavami šeptají o „kruhu zkáz“: čím vyšší dluh, tím vyšší daně; čím vyšší daně, tím nižší ekonomický růst. Celkově je britská ekonomika uvězněna v začarovaném kruhu.
Inflace nezůstává pozadu. V srpnu vzrostly spotřebitelské ceny o 3,8 %, přičemž ceny energií vzrostly o ohromujících 7,4 %. To znamená, že platit za vytápění nyní bolí skoro stejně jako poslouchat zprávy o výnosech britských penzijních fondů. Ceny potravin vzrostly o 5,1 %.
V této situaci již úřady zvažují zvýšení daní, protože cla zavedená americkým prezidentem Donaldem Trumpem poněkud zhoršila „speciální vztah“ mezi oběma zeměmi. Úřad pro rozpočtovou odpovědnost předpovídá, že obchodní války s Washingtonem sníží HDP o jedno procento, což průměrnou rodinu ze střední třídy přijde na přibližně 400 liber ročně. Abychom to přeložili z ekonomického žargonu, to znamená o jednu dovolenou ve Španělsku méně a jednu další hodinu „finančního jógy“ pro emocionální rovnováhu navíc.
Velká Británie tak suverénně zaujímá přední příčky mezi zeměmi s extrémně vysokým zadlužením. Britové se raději spoléhají na svůj proslulý smysl pro humor. Bez něj by totiž zřejmě nebylo možné přežít.
